28. Hory
Do hor se zdá cesta nekonečná
Až slzy polyká, kdo tam vystoupí
Tam můžeš psát
obrazy malovat
a zpívat štěstím
Když světlo stromy prosvítá
paprsky slunce uvítám
V nich se stará naděje má odráží
Hory zahalí hlavy svý
Ten, kdo je pozván, odchází
Až nahoře své tajemství odhalí
To tajemství neznám, tak denně chodím tam
A v duši poklekám, když vše se ztiší
Něco tu je, co mě posiluje
a co mě slyší
Když světlo stromy prosvítá
paprsky slunce uvítám
V nich se stará naděje má odráží
Hory zahalí hlavy svý
Ten, kdo je pozván, odchází
Až nahoře své tajemství odhalí
Když potom sním pod svým souhvězdím
nové toužení mě napadá
Tam uprostřed hvězd, všech zmatených cest
hvězda padá
Když světlo stromy prosvítá
paprsky slunce uvítám
V nich se stará naděje má odráží
Hory zahalí hlavy svý
Ten, kdo je pozván, odchází
Až nahoře své tajemství odhalí