20. Že by červen
Když bíle sněží
černé topoly
to bolí
Panáčci běží
kamsi do polí
to bolí
Z vodárenských věží
panáčkové skáčou
Pod věžemi leží
a panenky pláčou
Panenky pláčou
Slunce je díra
po zlaté střele
na modrým kabátě
co nosí Červen
Tak přestaň zírat
a skoč, jen směle!
Tvůj anděl nechá tě
křídla mu servem!
Vyznej se v duších
smutných panenek
to bolí
Uvnitř to buší
ne však navenek
to bolí
Panenkám se včely
do účesů vpletly
A že lítat chtěly
naposledy vzlétly
Do nebe vzlétly
Velikej pták
do slunce míří
má hrdost labutě
celý se zarděl
V zobáku mák
na peří chmýří
hoří mu perutě
Je to tvůj anděl!