4. O duze
Slunce zlatým kladivem
rozmlátilo dešti kapky
lidi němí údivem
sundali si z očí klapky
Koukají se do mraků
a jde jim to zřejmě k duhu
Vidí zázrak zázraků
obyčejnou letní duhu
Prej říkala si
moucha s jahodou
že to asi
není náhodou –
duha, ač most připomíná
nekončí a nezačíná
tohle vůbec není náhodou
Nad obzorem vyskočí
sedm drážek gramodesky
která když se roztočí
tak je všem tak nějak hezky
Chceme běžet za duhou
drží nás však pouta času
jedna kapka za druhou
rozbíjí tu tichou krásu
Už do té věci
trochu pronikám
duha přeci
vede do nikam
Odnikud se vrací zpátky
vyvolávat v duších zmatky
pak se zase vrací do nikam