1. Houpačka
Houpy tam
Houpy sem
Klopýtám a hloupý jsem
Houpy sem
Houpy tam
Sám a sám a sám
Na konci ukryté zarostlé zahrady
na zlaté houpačce pod starou hrušní
houpe se – víla snad? – kolena u brady
oděná sluncem… no, zůstaňme slušní
Opodál krčí se za keřem angreštu
zmatený studentík astrologie
Ve hvězdách vyčetl: v zahradě najdeš tu
Která ti z těla prach samoty smyje
Houpy tam
Houpy sem
Klopýtám a hloupý jsem
Houpy sem
Houpy tam
Sám a sám a sám
Vzduch krájí nože dvou holčičích culíků
zahrada šeptá: ne, já se ti nezdám
Pak spatřil ty oči – bobulky rulíku
dostal strach z otravy, vrátil se k hvězdám
Z té lásky budou jen dva blázni ospalí
z té touhy zbude jen zválená tráva
Je spousta těch, kteří našli, co hledali
a jsou dál sami – i tohle se stává
A jsou dál sami – i tohle se stává…